Přirozená ochrana útesů před škůdci
Pěkný konec dubnového měsíce vinšuji.
Pojďme se bez okolků trochu podívat na útes a taky na jeho škůdce.
Podvodní útes je pro CELOU PLANETU nesmírně důležitý a to z několika důvodů.
Důležitost pro matičku zemi:
- Útesy jsou doslova nejbohatší ekosystém (biodiverzita) na Zemi
- Regulují nám populaci ryb a dalších organismů, takže nám udržují rovnováhu v oceánech a mořích.
- Podílejí se na koloběhu uhlíku, což má vliv na celé klima.
- Kyslík na Zemi vzniká hlavně v oceánu (50-70%), kde kyslík produkují mořské mikroorganismy - hlavně tedy fotoplankton.
- Korály mají v sobě řasy, které dávají korálům energii a produkují též kyslík. Sice ne tolik jako fotoplankton, ale i to se počítá.
Jen tak mimochodem, slavný název "plíce planety" jenž je přiřazován Amazonskému deštnému pralesu, není úplně tak pravdivý, jelikož více kyslíku vyprodukuje oceán. A velké množství kyslíku vyprodukovaný pralesem, spotřebují tvorové žijící v daném lesíku.
A pro nás jako lidstvo jsem vypíchl tři body:
- Zdroj potravy pro miliony lidí po celém světě. Jsme závislý na rybách z korálových útesů, je to dokonce i náš hlavní zdroj bílkovin. A bez ryb by se nám zhroutil celý potravní řetězec.
- Ochrana pobřeží, nebo=li přírodní bariéra, jelikož nám tlumí vlny, bouře a dokonce i tsunami. Chrání nám přímořská města před erozí či záplavami.
- Naše milované potápění, bez reefu by to nebylo protě ono. Ano, artificial může taky pobavit, ale útes je útes.
A kdo útesu mimo jiné hodně škodí?

Třeba taková Trnová koruna. A není to ta, kterou dostal Ježíš Kristus na svůj účes, nýbrž je to vodní tvor.
Trochu se na něj podívejme, ať jí můžeme dát automaticky nálepku.
Acanthaster planci je mořská hvězdice, která patří mezi nejznámější a zároveň nejproblematičtější obyvatel korálových útesů.
Poměrně velká hvězdice - v dospělosti nám dorůstá okolo 40 cm, ale klidně i až do 60cm. To máte bez čtyřiceti centimetrů, metr :-) Má spousty ramen, 12 až 20 a celé tělo je pokryto dlouhými, ostrými trny. A aby toho nebylo málo, v trnech je jed.
Její vizitka je - predátor korálů.
Živý se tak, že vychlípením žaludku obalí korál. Je to trochu bizarní, ale představte si obrácené trávení. Trnová koruna má žaludek, který umí vystrčit ven. Ten se rozprostře na povrch korálu, jako měkoučká deka, která vylučuje enzym a rozkládá živou tkáň korálu. A poté tu rozpuštěnou tkáň zase nasaje do těla.
Abych na ní nekydal jen ty špatné věci, za normálních okolností je součástí ekosystému. Problém nastává při přemnožení. Jeden jedinec může sežrat ročně až několik metrů čtverečních zdravého a prospěšného korálu.
Ještě maličko okořením polívčičku. Přemnožení bývá ne jen díky nedostatku predátorů, ale i díky zvýšenému množství živin ve vodě (odtok z pevniny). A například taková jedna samička Trnové koruny dokáže do vody vypustit miliony vajíček během jedné sezony.
Docela jednoduše - počet hvězdic (druhu Trnová koruna) může prudce vzrůst a poškozovat naše milované útesy.

Na scénu se nám dostávají první hrdinové. Kdo to je?
Desetinozí, nenápadní korýši, ukryti v puklinách.
Tiny krab, latinsky Limnopilos naiyanetr.
Za mě přehlížená a poměrně překvapivá skupina hrdinů, která polyká mladé hvězdice ještě předtím, než dospějí.
Konzumace mladých Trnových korun je vysoce účinný způsob, jak snížit jejich populaci, protože jsou nejen odstraněny dříve než mohou začít ničit korály, ale taky můžou být odstraněny ve velkém množství.
Někteří krabi dokážou sníst 20 mladých jedinců denně, zatímco ryby (Triggerfish, Pufferfish,...) nebo tritoni mohou sníst jednoho dospělého jedince každých pár dní či jednoho týdně.
Jeden desetinohý krab se může zdát neškodný, ale velké skupiny dokáží společně ulovit nespočet mláďat hvězdic. Tento způsob stabilního lovu by mohl zastavit prudký nárůst populace dříve, než začne likvidovat naše milé korály.
Docela jednoduše podruhé - tito přehlížení živočichové mohou ovlivňovat celkové zdraví korálů tím, že se živí hvězdicemi.

Znáte Parrotfish?
Tento druh rybky je známý mimo jiné, že není úplně těžké ji rybářem ulovit.
Hrají též v divadle Regulace mořských řas. Toto divadlo píše hry o korálech. Herci se drží scénáře, kdy je záměř, aby korály zůstaty čisté a aby se zabránilo růstu mořských řas na jejich povrchu.
Smyslem těchto divadelních her je, aby poukázaly na nadměrný růst mořských řas na útesech, jelikož blokují sluneční světlo z povrchu korálů, uvolňují chemikálie, které ovlivňují přežití korálů. Též zpomalují růst korálů a ztěžují usazení novým korálům.
V této souvislosti je celkem snadné pochopit, proč se ochrana ryb živících se řasami stala základním kamenem ochrany korálových útesů. Touto strategií se vydalo mnoho zemí v Karibiku. A jestli to bude správně, či se vyskytne jiný problém? To nejspíše uvidíme za pár let.
Rozhodně je to lepší než moje vlastní zkušenost v Indonésii, kde během covidu místní rybáři vylovili na jedné lokalitě všechny Parrotfish. Úplně. Hold nechtěli plout dál od pobřeží a jelikož jim nikdo nedal přes prsty, papoušci jsou pryč.
Spousty potápěčů se mě ptalo, kde jsou a že je škoda, je pod vodou nevidět. Ano, je tam dalších 399 druhů a potápěč si najde jiné věci na pozorování, ale musíme si uvědomit i ty další následky, které jsem zmínil již výše.

Inu, co bych dodal na závěr? Snad jen, že všechno na sebe navazuje. Snažím se do přírody zasahovat co nejméně a stejně, jak je potřeba myslivců (odborníků) na korigování zvířat v lesích, i voda potřebuje jistou regulaci.
Proto mě neuvidíte výskat nad tím, že někdo v mém okolí chytnul kraba (jelikož u nás v Západní Austrálii se na kraby chodí více než rádo - pod vodou i suchozemci) a nemám ani velkou radost nad darem typu "Lubo, chytnul jsem pár ryb, tak jsem ti dvě donesl". Však ty chuděrky byli mladíčci a ještě k tomu čističi korálů :-/
Jasně, je něco jiného, když si rybku chytnu a dám si jí při kempování na oheň, ale nejsem fanda denního rybaření za účelem doplnění zásob v ledničce ve stylu: beru vše, co mi skočí na háček.
Chce to aspoň trochu mít vědomost, co je to za rybu a zda ten mořský tvor je dospělý jedinec, či mladý čistič korálů nebo zabiják Trnových korun.


